zajímavosti o ptácích kolem chaty Jelenice. Který byli nalezení při kontové budek
Lejsek šedý je 14 – 15 cm velký, nevýrazně zbarvený, štíhlý pěvec s dlouhými křídly a ocasem. Dospělý pták má šedý hřbet a ze spodní strany je zbarven bíle s charakteristickým jemným proužkováním na hrudi. Zobák a končetiny má zbarveny černě. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná, mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci hnědější. Je tažný, zimuje v Africe. V České republice je pravidelným letním hostem, který se na našem území zdržuje od dubna do začátku října. Zdržuje se samostatně. Na svou kořist, kterou tvoří drobný létající hmyz číhá z pozorovatelny, kterou se nejčastěji stávají holé větve stromů a keřů. Létá rychle, často se s třepotavými pohyby zdržuje ve vzduchu na jednom místě. Ozývá se většinou nenápadně, nejčastěji ostrým sri. Hlas má tichý, drsný. Otevřené hnízdo z trávy, větviček, lišejníků a pavučin staví obvykle v polo dutině stromů nebo v budovách, často hnízdí i v budkách. Snáší 4 – 6 světlých vajec s jemným žlutavým nádechem, na kterých sedí po dobu 11 – 15 dnů pouze samice. U lejska šedého byla také zaznamenána neobvykle vyvinutá schopnost rozeznání cizích vajec ve vlastním hnízdě. Je tedy pravděpodobné, že dříve mohl být jedním z mnoha hostitelů kukačky obecné a postupem času se naučil její vajíčka odlišovat.
Sýkorka Modřinka.
Hnízdo bylo do vrchu vystláno trávou a mechem, a nebylo vidět hnízdo, pouze bylo slyšet mláďata.
Sýkora modřinka je menší než sýkora koňadra, s malou kulatou hlavou vmáčklou mezi ramena (působí dojmem, jakoby neměla krk). Nejvýraznějšími znaky, kterými se liší od všech ostatních středoevropských druhů sýkor, jsou modré temeno a černý proužek přes oko. Hlava je jinak bílá, hřbet a kostřec olivově zelený a křídla modrá s úzkou bílou páskou. Spodina je žlutá s úzkým šedočerným středovým pruhem, ocas modrý bez bílého zbarvení. Nohy jsou tmavě modrošedé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, samice však bývá o něco matnější. Mladý pták má matnou čepičku a žluté tváře. Je velmi aktivní, na stromech se pohybuje kodrcavými poskoky podobně jako šoupálkovití, při hledání potravy často visí hlavou dolů. Létá pomalu a vlnkovitě. Délka těla: 11–13 cm, rozpětí křídel: 20 cm, hmotnost: 11 g. Patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů a vyhledává různá semena. V zimním období si potravu ráda zpestří burskými oříšky nebo živočišným tukem v síťkách. Dospělí ptáci se živí převážně motýly (až 76 %), stejnokřídlými (až 66 %), dvoukřídlými (až 36 %), blanokřídlými (až 34 %) a brouky (až 23 %), pravidelně požírají také pavouky. V potravě mláďat výrazně převažují housenky a dospělci motýlů (45–91 %) a méně jsou zastoupeni i pavouci (4–30 %). Potravu sbírá hlavně za aktivního pohybu na stromech a keřích, méně na zemi a v zimě ve smíšených hejnech často na krmítkách. Hnízdí jednotlivě a teritoriálně. Většinou je monogamní, ale běžně se objevuje i simultánní polygynie (1 samec hnízdí s 2–3 samicemi). Hnízdo je typicky v dutinách stromů nebo hnízdních budkách, méně často v hromadách dřeva, ve škvírách ve zdech, v pařezech, ve starých hnízdech jiných ptáků či veverek apod. Stavebním materiálem je mech a tráva, kotlinka je vystlána srstí, žíněmi a peřím. Hnízdo staví pouze samice po dobu 4–12 dnů, občas s přinášením materiálu pomáhá i samec. Hnízdí 1–2x ročně od dubna do července, za zničenou snůšku následuje náhradní hnízdění. Kompletní snůška je v porovnání s mnoha jinými pěvci poměrně početná a většinou obsahuje 7–12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 15,5 x 11,9 mm. Snášena jsou denně, někdy i ve vícedenních intervalech. Samice na vejcích sedí sama 12–14 dnů a samec ji během tohoto období přináší potravu. Pokud je její hnízdo ohrožováno, naježí chocholku na hlavě, začne vydávat syčivé zvuky a do predátora klovat. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve stáří 15–23 dnů. S rodiči setrvávají i přes zimu a poprvé hnízdí ve 2. kalendářním roce života.
Brhlík lesní
Hnízdo bylo vystláno šupinami Borové kůry
Brhlík lesní je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13-14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, ocas a krk, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severo- a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové. Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Jedná se o teritoriální druh, který se každoročně vrací na stejná hnízdiště. Dobře šplhá po stromech, jako jediný evropský pěvec i hlavou dolů. Potravu, kterou tvoří zejména drobný hmyz, vyhledává ve škvírách v kůře, nebo těsně pod ní. V zimě se živí hlavně semeny, často navštěvuje krmítka spolu se sýkorami. Celoročně si navíc aktivně dělá zásoby, které pak postupně vyhledává. Hnízdí jednou ročně od března do června v dutinách stromů, nejčastěji vydlabaných nějakým datlovitým ptákem (nepohrdne ani budkou), zvláště pak ve starých dubech. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou, aby dovnitř nemohl žádný větší druh. Dutinu vystýlá převážně kousky borové, modřínové, nebo dubové kůry. Ve snůšce bývá 5–9 bílých, hnědě skvrnitých, 19,6 x 14,7 mm velkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–17 dní. Mláďata hnízdo opouštějí po dalších 22–25 dnech.
Sýkora koňadra
Kolik je zde mláďat se nepodařilo zjistit, protože hnízdo bylo zešikmeno a nebylo možno do hnízda nahlídnout.
Sýkora koňadra je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých. Jedná o největší a nejrozšířenější ze všech evropských druhů sýkor. Původně dávala přednost listnatým lesům, ale dnes žije také v parcích a zahradách a velmi dobře se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté břicho s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. V létě se živí hmyzem, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nachází na krmítkách a je ochotna si pro ně přiletět až na lidskou ruku. Sýkora koňadra je velká asi jako vrabec. Dorůstá délky 13,5-15 cm a váží 14-23 g. Hlavu má leskle černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samice je tento pruh tenčí a často na břiše přerušený, kdežto u samce tvoří uprostřed břicha černou skvrnu). Hřbet je mechově zelený, křídla modrošedá s výraznou bílou křídelní páskou, spodina žlutá a ocas modrošedý s bílými stranami. Zobák je silný, kuželovitý a hnědošedý, nohy šedé a duhovka hnědá. Mladí ptáci jsou bledší a mají žlutavé skvrny na tvářích, bez úplného spodního černého okraje. Létá vlnkovitě a rychle. V ČR hnízdí početně na celém území, ale se stoupající nadmořskou výškou se početnost snižuje. Nejvýše hnízdí v Krkonoších, Krušných horách a na Šumavě v 1200 m n. m., během mimo hnízdních potulek však vystupuje ještě výše a objevuje se i v pásmu kleče, v době tahu přeletuje také horská sedla. Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a monogamně, vzácně byla zjištěna i bigamie. Páry se vytvářejí většinou nově po rozpadu zimních hejn. Přirozené hnízdění je v dutinách stromů, je však velmi přizpůsobivá a tak vedle běžně obsazovaných hnízdních budek může zahnízdit i na řadě jiných míst (v hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a veverek, ale i v zemních děrách). Hnízdo staví samotná samice z mechu prokládaného trávou, kořínky a lišejníky, kotlinku vystýlá trávou, rostlinným chmýřím, srstí a někdy i peřím. Stavba trvá obvykle 2-6 dnů, ale v případě prvního hnízdění může trvat i mnohem déle (až 20 dnů). Běžně hnízdí 2x ročně od dubna do července. Velikost snůšky závisí zejména na množství potravy, ale i na době hnízdění, stáří samice a dalších faktorech; obvykle čítá 7-12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 17,6 x 13,4 mm a průměrné hmotnosti 1,6 g. Snášena jsou denně, někdy také 2 vejce za 1 den, 3 vejce za 2 dny nebo naopak s jednodenní pauzou. Délka sezení je 12-17 dnů, sedí pouze samice, kterou samec krmí. Mláďata se líhnou během 1-3 dnů, jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–23 dnech. V případě 1. hnízdění jsou krmena dalších 6-8 dnů, při 2. hnízdění dvakrát déle. S rodiči setrvávají i přes zimu a ještě v prvním roce života pohlavně dospívají.
Sýkora uhelníček
Sýkora uhelníček je velmi malá – 11,5 centimetrů – čilá a hlučná. Hmotnost se pohybuje mezi 9 až 11,5 gramy. Má velké černé ohraničené bílé skvrny na lících. Celkově je barevně nevýrazná. Rozlišuje se celkem 21 poddruhů uhelníčků, z toho jich v Evropě žije 6. Rozdíl mezi jednotlivými poddruhy je především ve zbarvení hřbetu. Vyskytuje v jehličnatých lesích, rovněž ve smíšeném lese na jehličnanech, v jižní Evropě i v lesích listnatých a v západní Evropě v zahradách. Hnízdo má v dutině pokud možno s vchodovým otvorem o průměru 25 až 30 mm. Hnízdí v květnu až v červnu, na severu má jednu snůšku, ve střední Evropě dvě snůšky, první se 7 až 11, druhá se 6 až 9 drobně červenohnědě skvrnitými vajíčky. Sedí na nich pouze samička po dobu 14 až 15 dní. Mláďata zůstávají v hnízdě 15 až 17 dní. Tažný pták. Živí se hmyzem a semeny jehličnanů. Na krmítku je sýkora uhelníček důvěřivá.
Sýkorka babka
Sýkorka babka je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11–12 cm, v rozpětí křídel měří 18–19 cm a váží 9-12 g. Svrchní část těla má šedohnědou, spodinu bělavou s hnědým odstínem patrným zejména na bocích a spodní části břicha, líce bílé a zátylek, temeno, čelo a bradu leskle černé. Zobák je černý a končetiny šedočerné. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají jednotvárněji zbarvené temeno a bradu, šedší odstín na svrchní straně těla a světlejší spodinu; stejně jako dospělci jsou zbarvení po přepeření v září. Na jaře a v létě se živí převážně pavouky a hmyzem, na podzim a v zimě zase hlavně semeny, které si z části ukládá do zásob, a to na nebo pod zem, mezi listy, do pařezů či pod mechy a lišejníky na stromech. Ze studie provedené v Norsku, při které byli ptáci sledováni po dobu 2 hodin a 15 minut, vyplynulo, že za pouhou 1 hodinu sledovaní jedinci sežrali 43 a naproti ukryli hned 83 semen. Tvorbu zásob lze pozorovat nejčastěji od září do konce února s vrcholným obdobím v září a říjnu. Pohlavně dospívá již na konci 1. roku života. Je monogamní, jsou přitom známy i případy, kdy spolu jeden pár setrval celých 6 let. Ve střední Evropě hnízdí zpravidla 1× ročně od dubna do července, a to nejčastěji nevysoko v dutinách stromů, ale také ve štěrbinách ve zdech nebo v budkách, které vystýlá mechem, chlupy a peřím. V jedné snůšce je 5-9 světlých, červenohnědě skvrnitých, 16 x 12 mm velkých a zhruba 1,2 g těžkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14-16 dnů. Samec vypomáhá až s krmením mláďat, která jsou opeřena ve věku 18-21 dnů.
Plšík lískový.
Plšík lískový je malý zástupce plchů, dorůstá sotva 6 – 9 cm. Vzhledem k poměru těla má velmi dlouhý huňatý ocas (5,7 – 7,5 cm), který se v případě nebezpečí (plšíka chytí predátor za ocas), může stáhnout z kůže. Váží 17 – 20 g, těsně před hibernací se však jeho hmotnost pohybuje mezi 30 – 40 g. Výborný lezec a skokan. Je oranžovožlutého zbarvení s poněkud světlejší spodinou těla. Zajímavostí je, že plšíci lískoví jako jediní savci nemají slepé střevo, protože jejich potrava obsahuje málo celulózy. Plšík lískový je noční savec. Přes léto si staví poměrně malá kulovitá hnízda spletená z trávy a listí, v zimě si staví rozměrnější hnízdo v noře nebo pod mechem a listím, kam si nosí zásoby na zimu. Živí se nektarem květin, požírá různé plody (bobule), hmyz (mšice, housenky) a pupeny, ale před hibernací, která probíhá v rozmezí od října do dubna nebo května, zejména lískové ořechy, díky čemuž získal svůj název v mnoha jazycích. Plšíci jsou samotářští, ale v těsné blízkosti může žít i několik jedinců, kteří se pak dělí o potravu a dorozumívají se širokou škálou vrčivých až hvízdavých zvuků. Samice jsou březí 22-24 dní, v jednom vrhu rodí až sedm mláďat a ročně mívají kolem dvou vrhů.
Kontrolou části vyvěšených budek bylo zjištěno 100 % obsazení. Dle vyjádření Ing. Aleše Straky jsme v budkách nalezli většinu zde žijících a pravidelně hnízdících tvorů. Po té se s námi někteří rozloučili a ostatní šli na opékání špekáčků.
